czech multi culti

Les journées tchèques

Vypadá to, že nedokážu nic přidat včas a udržet lidi v obraze.
V období pátého až sedmého dubna pořádala česká sekce v Nîmes Les journées tchèques nebo-li "české dny". Ty se zahájily zhlédnutím oscarového filmu Kolja, druhý den se učilo péct a nakonec jsme trochu poučily Francouze o české kultuře. Ale radši si přečtěte článek Ivany, naší asistentky!

"Lyceum Alphonse Daudeta v Nîmes žilo po tři dny českým jazykem, českou kulturou a českými tradicemi... Z iniciativy české sekce a za vydatné podpory vedení lycea se zde konaly v době od 5. do 7. dubna Journées tchèques de Daudet. Po listopadové konferenci k výročí sametové revoluce a tradičních českých Vánocích v prosinci to byla již třetí samostatná akce děvčat české sekce v tomto školním roce – a byla jako vždy velmi očekávaná. Bez napětí, protože je jakýmsi nepsaným zvykem, že vše, co pořádají „les Tchèques“, dopadne na výbornou... 
A ani tentokrát jsme nezklamaly... 
Přípravy byly dlouhé a náročné... a začaly ještě před odjezdem na zimní prázdniny v únoru. To jsme si rozdělily úkoly, kdo co doveze – protože řehtačky, formy na beránky, pomlázky, tradiční kroje a některé ingredience na přípravu českých pochoutek ve Francii s jistotou neseženeme. 
První den Českých dnů by se dal charakterizovat jako kulturní. Hned při příchodu do školy v úterý ráno studenti pochopili, že se něco děje. Byli totiž přivítání velkým nápisem VÍTEJTE a po celé škole se setkávali s desítkami dvojjazyčných česko-francouzských nápisů s nejběžnějšími slovy typu dobrý den, učebna, jídelna, pusinku apod. 
Oficiálně však třídenní akce začala v úterý v podvečer. Po slavnostním zahájení v Salle Terrisse a úvodním projevu paní ředitelky zazněla dvě dueta Dvořákových Moravských dvojzpěvů, do kterých se s odvahou pustily Míša Macáková z classe terminale spolu s Mme Dominique Lévy, která mimo to, že je milovnicí hudby a zpěvu, je také profesorkou angličtiny na lyceu. Radost všem udělala i přítomnost bývalé české lektorky Katky Malečkové, která přijela obě zpěvačky doprovodit na piano až z Paříže. Následovala projekce oscarového Kolji a netřeba dodávat, že i česká kinematografie slavila úspěch. Francouzští spolužáci, kolegové a další pozvaní hosté odcházeli ze sálu dojati s žádostí o další prezentaci českých filmů. 
Druhý den nejlépe vystihuje přívlastek gastronomický. V odpoledních hodinách se totiž konaly tzv. pekařské dílny (ateliers de pâtisseries), vyžádané přímo lyceem. Kromě toho, že česká děvčata dosahují výborných studijních výsledků, jsou také výborné kuchařky a cukrářky. Aspoň takto se o nás hovoří na lyceu. Francouzi už si zvykli, že čas předvánoční je ve znamení českého cukroví, francouzské víkendové rodinky se těší, až k nim některá z děvčat přijde strávit víkend, protože s sebou vždy přinese něco dobrého – a hlavně domácího. Rozhodly jsme se tedy, že francouzské kamarády naučíme péct české cukrovinky – z francouzských ingrediencí. Pekl se jablečný štrúdl, domácí perník s čokoládou a kokosem, linecké cukroví a ořechové kuličky. Francouzi byli nadšeni a vůbec jim nevadilo, že vlastně vyrábějí pro školní kantýnu moučníky na večeři. I ta totiž byla ryze česká – „česnekačka“ se slaninou, bramborem a opečeným chlebem a svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem. Objevilo se hned několik problémů. Ve Francii neseženete polohrubou mouku na knedlíky, ale po několika pokusech jsme dospěly k názoru, že i z hladké mouky se knedlík vyrobit dá – a vypadá i chutná jako knedlík. Ve Francii také neseženete kořenovou petržel. Ta byla nahrazena natí. Tu je ovšem třeba po uvaření vyndat, aby si omáčka zachovala svou typickou oranžovou barvu. A třetím problémem byla absence některého koření. Zjistily jsme ale, že všechno jde, když se chce, a že například česnekačka s provensálským kořením chutná výborně. 
Třetí den byl ve znamení českých tradic, v čase jarním zejména tradic velikonočních. Francouzi nadšeně barvili vajíčka, pletli karabáče a velmi rychle pochopili, jak je používat, a v rytmu českých dechovek se učili tancovat polku s českými děvčaty, která si pro dokreslení atmosféry moravského venkova oblékla původní moravské kroje. Všimly jsme si, že některé tancující dvojice nepochopily, že páry mají být 
smíšené. U jednoho ze stanovišť si mohli francouzští středoškoláci ověřit, jaké mají základní znalosti o České republice. Výsledky byly průměrné, zato atmosféra byla skvělá a návštěvnost vysoká. Největší odměnou pro nás byly otázky, co se bude konat zítra, anebo kdy se zase podobná akce uskuteční. 
Určitě nejpozději v příštím školním roce. Rádi bychom totiž, aby se české dny na Lyceu Daudet ve Nîmes staly tradicí."

Nakonec sem hodím pár fotek, abyste viděli, jak to všechno probíhalo!














Saint-Valentin

Šťastný. Depresivní. Komerční. Přeceňovaný. Všemi zmíněnými přídavnými jmény by se dal popsat den svatého Valentýna. Ale proč tak pesismisticky?
Já Valentýna stravila se všemi lidmi, které mám ráda a se kterými jsem chtěla. Začátek dne (doslova) jsem strávila s Natálkou a Ester, pak jsem spala šest hodin předtím, než jsem vyrazila s Elčou do Le Grau-du-Roi. V neděli bylo krásně a procházet se po Grau vyhnalo všechny naše chmurné myšlenky. Už jen fotky z toho dne mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Jen se podívejte. Taky mám kliku, že je Lečo tak fotogenická.
Kdo by řekl, že už za dva dny máme zas prázdniny? Já určitě ne. Teď bych tu klidně i zůstala. Ale jsem ráda, že jedu domů. Chce to změnit prostředí. A lidi. Být sama. Nepsat kompozice. A nemluvit francouzsky. Vypnout. Aspoň na chvíli.















lepší společnost na Valentýna jsem si přát nemohla

Le Grau-du-Roi

Ikdyž se občas zdá, že je úkolů přehršel, najde se tu a tam čas někam vyrazit. Jednou z nejoblíbenějších destinací bývá malé turistické městečko Le Grau-du-Roi. Můžete tu strávit celý den v moři, procházet se po městě nebo se jen tak povalovat na pláži a opalovat se. A to vše jen za euro!
Přináším vám fotky mých dvou výletů, které jsem si tam udělala - první byl zrealizován námi, všemi secondkami, na úplném začátku školního roku, na druhý jsme vyrazily s Eliškou a Natkou po Toussaint-ech.




nejlíp se fotí lidi, které máš rád




squatting (a ne u mě v pokoji)


"ahoj, jsem Martina"




Vánoční Nîmes

Přestože je už šestého února, tedy měsíc a půl od Vánoc, teprve teď jsem se dostala k tomu, abych sem přidala pár fotek vánočního Nîmes. A že stojí za to! Budovy ozdobené světly, hudba hrající v ulicích a ta vůně všelijakého jídla! Ach, jak mi to chybí.